Petr Vaněček / Tady a teď
GALERIE VELRYBA, Praha / 14. 5 . - 14. 6.
Kurátor: Igor Hlavinka
Výstava kreseb a maleb. Petr Vaněček zvládal jakýkoli výtvarný projev, výborně ovládal kresbu. Zanechal v prostoru řadu prací velmi různých forem – plátna, nástěnné malby, plastiky, kresby, akvarely, bubny ale i plakáty, titulní strany několika knih, dále pak pomalované objekty jako jsou žehlicí prkna, židle, trika, krabičky od sirek, dveře, zárubně, parapety, bary, výklenky, atd. atd. Jeho práce deponují tajemství, mystická nakročení, šifrují citlivost a myšlenky v pohybu ven i dovnitř, inspirované či intoxikované nejen situací ale i všemožnými druhy substancí, kterých si hojně dopřával. Experimentoval nejen s materiálem, ale i sám se sebou. Byl schopen pracovat s jakýmkoli prostředkem či materiálem a přetvořit ho v inspirativní umělecké dílo. V tvorbě pro něj byly důležité pauzy a soustředěné nicnedělání; pozorování hořící cigarety pro něj bylo zkoumáním přírody. Jako malíř se zvěčnil na zdech několika interiérů – uměnovědci bude ceněna zvláště jeho dodnes existující nástěnná výmalba útrob pražské kavárny Velryba z počátku 90tých let… Jeho tvorba se postupně stávala zprávou ukrytou v lahvi; stejně přitažlivá jako unikající. O své práci nerad mluvil, několikrát se ale zmínil o tom, že mu "kreslení dělalo dobře od dětství, neboť duch přitom tančí a při dokonalém uvolnění, když se dotýká malířským nástrojem jenom na místech, kde je mu to nejpříjemnější, ho malba vede prostorem jako slepce jeho hůl…" Skrze své "nicotné chumáčky", trojúhelníčky, labyrinty, nitrožilní a nervové systémy, průniky a průhledy, víry, chuchvalce či střelhbité čáry vlaštovčího letu se průběžně po divokých dobách vytrvale vracel k tomu, co sice stále uniká, ale v klíčových momentech dotyku štětce či pera skýtá duši na chvíli úlevu, pokoj a soulad v prostoru "tady a teď".
Petr Vaněček byl akademický malíř (1959–2019). Vystudoval AVU v Praze u prof. Arnošta Paderlíka. Na výtvarné scéně jiskřil zejména v 80. a na počátku 90. let, kdy se jako umělec plně řídil Bretonovým výrokem "svoboda je poslední slovo, které mne vzrušuje." Jeho obraz kvetoucí hlávky zelí na topení vstoupil ve známost jako první český postmoderní obraz. Neustále rozšiřoval svoje tvůrčí a teritorium, neomezoval se na ateliér – tvořil a zároveň inspiroval důsledně všude: na návštěvách, v osvěžovnách, v lese… Měl potřebu uvádět věci do pohybu, vytvářel kolem sebe silové pole, které bylo samo o sobě vzrušujícím interaktivním uměleckým dílem. Převážná část jeho obrazů se buď ztratila, nebo přebývá v diaspoře jeho rodiny, přátel a sponzorů. Jeho legendární ateliér v Lidické ulici na Smíchově byl otevřeným průchozím prostorem a dočasným azylem lidem v tísni, inspirací, umožňoval nakopnutí k tvůrčí práci. Ve své době to pochopil jen jeho přítel a souputník Ivan Martin Jirous, který několik jeho výstav uváděl. Vedle toho se občas živil jako kulisák, stavěč v cirkuse, restaurátor kostelů ve Slavonicích, v Brně a historických paláců v Praze, básník, lektor, organizátor výstav, překladatel, noční vrátný…
Igor Hlavinka je akademický malíř. Absolvoval obor malířství na AVU v Praze, ale kromě malby se zabývá i sochařstvím a fotografií. Inspiruje se přírodou i uměním všech dob, pravěkem a uměním přírodních kultur počínaje a současným abstraktním uměním konče. Zvláště jej zajímá staroegyptská, buddhistická a románská plastika, tušová malba a kaligrafie Dálného východu, středověké a renesanční umění, malířství romantismu a symbolismu. Ve své tvorbě se inspiruje přírodními strukturami a energiemi, ale i znaky písma a symboly starověkých kultur (cykly Krutihlavy, Znaky, Chaos a řád, Strašná souměrnost, Okolo středu). Účastnil se symposií nadace Hermit v klášteře Plasy v 90. letech, kde vytvářel hliněné modely fantaskních biomorfních staveb. V roce 1997 tam inicioval a spoluorganizoval umělecké symposium "O Počátku". Několik let se zabýval i restaurováním, navrhováním i realizací zahrad. Od 2003 modeloval z hlíny imaginární hlavy. Od roku 2007 se věnuje převážně malbě krajiny, jak imaginární, tak konkrétní. Obraz krajiny je pro něj reflexí nálad duše. Snaží se co nejjednoduššími malířskými prostředky, minimalistickou a zároveň poetickou formou evokovat svůj zážitek hor, jejich stálost a mohutnost v kontrastu ke stálým proměnám světla v prostoru plném mraků a mlhy. Od 1996 členem S. V. U. Mánes, žije a pracuje v Praze.
Galerie Velryba se nachází v podzemí kavárny Velryba, jedné z prvních porevolučních pražských literárních kaváren, kterou v r. 1992 vybudoval fotograf Pavel Micka. Nástěnná, zdánlivě abstraktní malba Petra Vaněčka pokrývající celý interiér kavárny rozhodně není dekorativní malbou. Je autorovou sugestivní vizí biblické nestvůry Leviatana. Návštěvníci se zrcadlí v obrovském vypouklém oku Velryby nad barem. Kavárna se brzo stala oblíbeným místem schůzek literátů i výtvarníků, mj. z okruhu Viktora Stoilova (Torst) nebo Josefa Kroutvora, který o Velrybě publikoval i několik esejů. Galerie Velryba se na jaře 1994 otevřela výstavou automatických kreseb Igora Hlavinky "Strašná souměrnost", inspirovaných jedním veršem z básně Tygr W. Blakea. Kurátorem galerie byl až do r. 2022 Pavel Micka. Ve spolupráci s katedrou fotografie FAMU si zde mnozí její studenti mohli poprvé zkusit udělat svou výstavu. Od 2022 je kurátorem galerie Igor Hlavinka. Převažujícími tématy programu galerie jsou krajina a příroda. Mezi vystavujícími jsou i renomovaní malíři a fotografové, ale stejně vítáni jsou autoři začínající, nesmělí, outsideři, stojící mimo modní trendy, ale i autoři tvořící z vnitřní potřeby (art brut, outsider art). Rozhodující jsou pro Igora Hlavinku jen těžko definovatelné vlastnosti jejich tvorby.