Naše doba lpí na prodloužení fyzické existence, byť i jen o den.
Zároveň je však doba s technologickým vývojem odtělesněná, někdy nám těla dokonce překážejí, a potom se ptáme, co si s tělesnou existencí počít.
Ubývá čas, kdy se lidé pohybují v přírodě a přibývá času, který trávíme v našich domovech, jež začínají připomínat uměle vytvořené jeskyně, kde vše vyrobily lidmi konstruované stroje a technologie prorůstají do našeho těla.
Je kult těla prohlubováním zájmu o tělesnost nebo spíše vyvrcholením snahy o zdokonalitelnost všeho?
Jsou naše těla smrtelné, nedokonalé a chybující automaty, řízené víceméně přesně kopírovanými geny a přesnými pravidly přírodních zákonů?
Máme ještě prostor se zabývat těly jako manifestací živlů Země, a ne pouze jako "informací"?
Někteří lidé vnímají tělo jako politickou kategorii a spojují tělo s pravdou a lidskou svobodou. Svoboda je pro ně fyzickým stavem. Nemocné, uvězněné, ustrašené a ohrožené tělo nemůže být svobodné.
"Svoboda je jako zdraví: dokud ji máte, ani o ní nevíte. Ale jakmile ji ztratíte, uvědomíte si, že je to to jediné, na čem záleží." (Parafráze myšlenky T. Snydera).
Jak souvisí naše autenticita s prožíváním těla?
Návrat ke smyslovému prožívání světa je velkým tématem umění i environmentalistiky.
Eliška Fulínová: "Těly, jejich transformacemi a kontrolou je bohatý západ úplně posedlý, vedou se o to ty nejzuřivější "kulturní války"; o tom, kolik nových a bizarních tělesností člověk vytváří v environmentu (plastové ostrovy, jaderný odpad, ...) ani nemluvě."