archiv
EDO trvá již 34 let! Pojďte se podívat na posledních deset let.
33. ročník
POŽÁR / TRADICE a TRANSFORMACE v proměnách společnosti a přírody.
Příroda si zpravidla s požárem poradí, od pradávna je tento živel součástí jejího tvoření. V ohni dochází k proměnám povahy věcí. Lidé mají z požáru strach.
Snad i proto, že současné požáry stále více hoří lidským přičiněním, jsou odrazem našeho zacházení se světem. Z pohledu ekologické krize je nejhorší, když vyhoří náš zájem o přírodu a dění ve světě, o snahu přírodě porozumět a být jí blíž. Civilizační problémy se poslední dobou rozšiřují. Sotva některý problém částečně uhasíme, už je tu jiný a za obzorem plápolají další. Máme úzkost a zesilující pocit, že musíme něco zásadního změnit, ve společnosti, v krajině, která je naším domovem, … ale jak? Podoby lidských snah se neobrátit v prach. EDO 2023 jako ohnisko zájmu o náš svět vyzařující svou energii k těm, kteří chtějí být u toho, kteří chtějí osvětlit cesty k vlastní orientaci ve složitém světě. 33 pokračování společné porady o našem světě, nad aktuálními problémy, v jejich kontextech, v otázkách otevřených celku, … k přírodě, krajině, společnosti, člověku.
32. ročník
BUBLI*fuck / POBYT A KOMUNIKACE V UZAVŘENÝCH BUBLINÁCH PROPOJENÉHO SVĚTA
Lze aktuálně ve veřejném prostoru plném názorových střetů vzájemně nesmiřitelných skupin komunikovat zásadní otázky dneška? Umíme v éře nastupující umělé inteligence rozlišit podstatné od méně významného?
Nemění svět počítačů významy způsobem, v němž organická zkušenost člověka se světem začíná ztrácet smysl? Lze problémy s ohrožením přírody řešit na základě vědecké specializace, … co s laiky? … co s odpírači environmentální krize? Má osobní, žitá zkušenost s přírodním světem v lidském měřítku ještě nějaký podstatný význam pro poznání světa v éře statistických modelů, nanotechnologií a fotografií černých děr?
EDO 2022 nabízí prostor, kde bubliny praskají, spory jsou východiskem pro nacházení porozumění, pro hledání souvislostí, kde pečujeme ve společné poradě o smysl našich snah, o bližší sepětí člověka a přírody (krajiny).
31. ročník
ORIGINÁL
Přirozené, původní a jejich podoby a nápodoby v přírodě a společnosti. Co přináší originální myšlení a přírodní tvoření do rozsáhlých pastvin již známých a tradičních společenských zvyklostí?
Čím jsou lidé výjimeční a co mají společného, mezi sebou, mezi vším živým? Co vzniká a zaniká ve světě s významným mísením kultur, bioty? Jak se naše myšlení mění na pláních svobody či v mělčinách a bažinách internetu? Rozšiřuje se lidská mysl o nové možnosti nebo naopak dochází k jejímu úpadku?
Dovedl nás rozum do éry klimatických změn a apokalyptických budoucností nebo do světa trvale udržitelného ráje s možností podle svých představ ovlivnit evoluční vývoj? Co v živém vzniká jako opis, překlad, a co je nové? Nápodoba jako princip hravosti a učení? Co jsou originální kořeny našeho přístupu ke světu a jak je v historii civilizace vnímáme? A jak uchopujeme přírodu v různých vědeckých oborech a v kultuře, umění? Co z reality "všeho" vybíráme do našich obrazů a příběhů o přírodě a krajině? Existují ještě nějaká tajemství v hloubce pod povrchem věcí a těl?
Mohou na sebe důležitá společenská témata, včetně ochrany přírody, brát podobu kýče? Opouštíme pod tlakem civilizačního rozvoje naši přirozenost?
30. ročník
ANTINOMIE! PŘÍRODA A LIDÉ V DOBĚ ROZPORŮ
Znamení doby, kdy je příroda hmotou, krajina terénem, náměstí křižovatkou a architektura stavebnictvím. Naše dobře zdůvodněné pravdy, které si protiřečí, v prostředí společné porady o našem světě.
Přednáškové eseje o paradoxech ve společnosti, vědě a kultuře v naší složité a zjitřené době, kterou popisujeme mnoha slovy a přitom komplikovaně přemýšlíme, jestli se blíží katastrofa nebo se začíná rodit naděje. Jak se za třicet let proměnilo smýšlení hostů EDO o tématech festivalu? Jak se proměnili sami hosté? Jak je ovlivňují aktuální výrazné události, například pandemie? Jak se vyrovnávají s antinomiemi v tom, o čem přemýšlejí?
29. ročník
NOVÉ MÝTY
Antropocénní otvírání Pandořiných skříněk?
Prométheovy dary: naděje nebo zkáza pro živý svět?
Superinteligence, ničím neomezený ekonomický růst, stálá zdokonalitelnost všeho, měření jako nezpochybnitelný průkaz toho, že pravda vítězí, historie plná mýtů v nás… a další civilizační (post)mýty(?) v konfrontaci se světem přírody v čase sucha, znečištění ovzduší a klimatických změn. Společná porada o tom, jak se v této situaci orientovat, porozumět jí, domluvit se a přežít.
28. ročník
ANTROPOCÉN: DOBA LIDOVÁ
Vítejte v době lidové. Době, která doslova páchne člověčinou.
Stále častěji kolem sebe slyšíme, vidíme a cítíme projevy ohromné lidské moci, která má schopnost stále výrazněji a rychleji přetvářet podobu světa, ve kterém společně žijeme.
Rychle měníme podobu naší planety, podobně jak to po staletí před tím dělaly pouze geologické síly. Tento úspěch lidí je vykoupen celou řadou zásadních proměn světa a často ohrožením jeho obyvatel.
Společná porada o tom, jak se v této situaci orientovat, porozumět jí, domluvit se a přežít.
27. ročník
EDO ... NA MANIPULAČNÍ PLOŠE
Historii lidstva provázejí nejrůznější manipulace.
Manipulace ve společnosti, přírodě, krajině, politice, médiích, vzdělávání, vztazích, …
Manipulacím se nevyhnula ani environmentální hnutí.
Manipulace jsou spojené s virtuální realitou sociálních sítí a internetem.
Slyšíme o nich stále. Zažíváme je. Jak k nim dochází, jaký je jejich smysl, jak se jim bránit?
26. ročník
CO NÁS VYHÁNÍ Z DOMOVŮ
Příčiny ztráty domova jsou různorodé: války, přírodní podmínky, ekonomické důvody, opuštění přirozeného světa ve virtuálním prostoru.
Nás? Ano nás: lidi, zvířata, stromy, kytky a balvany.
Migrace na pozadí věků.
Lidská duše a domov: vyhnání a odchody, z rodiny, partnerství, z krajiny domova.
Cesty k sobě.
25. ročník
KAŽDÝ MÁ SVOU VLASTNÍ TVÁŘ I MÍSTO PODOBU SVOJI
Lidmi tvořené krajiny, krajiny obývané lidmi. Příběhy komponovaných krajin. Co člověk v krajině tvoří, to se zrcadlí v jeho duši.
Lidé – Krajina – Domov – Nitro.
"To, co je v nás lidského, je způsob, jak utváříme to mimolidské." (Václav Cílek)
"Trhám hrušky z jabloně, ne, to nejsou hrušky, to je kousek mě".(Bratři Orffové – Šero)
"Mám takový sen, kterým přes den bývám. Mám takový sen, kterým noc je živá. Skrývám se v něm, odhalený snem, krásou a vůněmi stvořený. Hraji takovou hru, která ve stínu bývá. Hraji takovou hru, sem tam, bez pravidla. Kostka i hráč, figurko skákej, co jsem to zač, čím stvořený? Dům, pec … dům, pec … dům, pec … peřina." (Andrej Šeban)
"Příroda je uměním a umění přírodou" (Pierre Hadot)
24. ročník
VZDOR A SOUMRAK ALTERNATIV
Lze v současné společnosti prosadit smysluplný protest reagující na společenské krize a civilizační hrozby?
Období dětského vzdoru je třeba překonat, vydržet, však ono to přejde. Existuje nějaká podoba vzdoru, o kterou by dítě nemělo přijít? A jaké je místo vzdoru v demokratické společnosti?
Je civilizační pokrok společenským vzdorem proti složitosti přírody? Je vzdorování proti takto pojatému vzdoru smyslem ekologického hnutí? Kam se tyto pokusy o zelené alternativy od roku 1989 dostaly? Existují projevy přírody, které vzdorují vědeckému poznání a technologickému uchopení?
Různé podoby vzdoru na EDO 2014 jako brána k tradičnímu diskusnímu setkání v Olomouci.
23. ročník
CHVÁLA POLYFONIE
Život mezi řádem a chaosem, mezi stejnostejností a pestrostí, mezi metodou a intuicí, mezi jasem rozumu a stínem pochybností.
O kráse a bohatství přirozeného světa bez radikálních odpovědí a konkrétních návodů, ale s řadou zvídavých otázek a tvořivých možností.
Jak podotkl Zdeněk Neubauer o scénáři besed Ekologických dnů Olomouc: "Je to taková společná porada o našem světě".
"A jestli vůbec někdo něčemu rozumí," řekl si Medvěd, "tak je to Sova, nebo se nejmenuju Medvídek Pú. A to zase jo," dodal.
"Ekotonální" myšlení na Ekologických dnech Olomouc 2013.