Mají být jsoucna přírody našimi předměty, nebo společníky?
PAVEL BARŠA / 9:30 / CENTRAL - MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC
Na počátku moderní doby stojí karteziánský projekt zpředmětnění přírody, jehož druhou stranou je ustavení společnosti jako jí vnější a nadřazené reality – lidské civilizace jako kolektivu jejích "pánů a vlastníků". Antropocen nás nutí tuto vizi přehodnotit. Člověk by se již neměl chápat jako protiklad světa, ale jeho součást. Neměl by si již přírodu a její entity stavět proti sobě či pod sebe jako předměty k (technovědeckému) ovládání, ale chápat je jako partnery sociálního soužití.
Jako jeden z prvních vykročil tímto směrem francouzský filosof Michel Serres v knize Le contrat naturel (1990). Formuluje v ní následující tezi: je-li globální oteplování příznakem války, kterou nám vyhlásila Země, nezbývá než s ní uzavřít smlouvu, kterou slíbíme omezit emise skleníkových plynů, čímž si zajistíme zmenšení hrozby z její strany podobně, jako si přijetím určitých omezujících pravidel vzájemného chování zajišťují větší šance na přežití dva soupeři.