Liv Strömquistová, Dagmar Fričová / V zrcadlové síni
23.5., PRAHA, A studio Rubín, Malostranské nám. 9
Komiksový pop-up koncert o kouzle krásy — nedosažitelném cíli, privilegiu, droze, moci i prokletí, produktu i kapitálu, šťastné minci osudu a věčném mementu mori. Zejména ženy jsou mnohem více hodnoceny podle vzhledu (a často pouze podle něj), krása je privilegium, připisují se jí i pozitivní vlastnosti, často znamená přístup k lepší práci a zajišťuje společenskou prestiž. Ale jaká je šance na osvobození těch, co jsou vyloučeni, když víme i to, že kapitalismus přetvoří každou revoltu v nový produkt? Představení nás provede džunglí dokonalých tváří na sociálních sítích, temným lesem Sněhurčiny vraždy i královským dvorem císařovny Sissi. Jak je to vlastně s tím sebepojetím na instagramu? A proč by ženy neměly usilovat o to, aby se líbily, když je naprosto zřejmé, že na tom fakt záleží? Co v zrcadle vidět není? A nepadá tady něco?
Inscenace je divadelní adaptací díla V zrcadlové síni, které vyšlo v Pasece v roce 2023.
Režie: Lucie Ferenzová
Lucie Ferenzová už během studia bohemistiky na FF UK a dramaturgie a režie na DAMU spolupracovala s Divadlem Komedie a s Divadlem Na zábradlí, na jehož inscenacích se dramaturgicky podílela a kde vedla alternativní prostor Eliadova knihovna. Jako kmenová režisérka A studia Rubín si získala renomé svými adaptacemi zahraničních bestsellerů, jako jsou Klaunovy názory Heinricha Bölla či Osobní Fudži podle Murakamiho Norského dřeva, i českých prozaických prvotin Jezero (Bianca Bellová) a Smrtholka (Lucie Faulerová). Založila sdružení Kolonie, které se zaměřuje na současnou sociální, politickou a kulturní problematiku a pohybuje se na pomezí fyzického, hudebního a činoherního divadla.
A studio Rubín za svoji téměř šedesátiletou existenci získalo v české divadelní kultuře jméno nezaměnitelné scény, která se ve všech svých etapách soustředila především na autorské inscenace a vznik nových divadelních textů. Počátky Rubínu jsou spojeny s osobností režiséra, herce a dramatika Radima Vašinky a s divadlem Orfeus, který se členy*kami divadla v letech 1967/68 vytvořil prostor Rubínu ve středověkém sklepení domu U Tří korun na Malostranském náměstí. Divadlo zažilo politické represe. Přišla doba Zdeňka Potužila a jeho Divadla na okraji, prostor zaplnila poezie. Přidalo se A studio (Amatérské studio, režisér Michal Dočekal, herec Ondřej Pavelka). V devadesátých letech se Rubín stal vyhledávaným společenským prostorem. Pravidelně zde koncertoval a slavil narozeniny významný hudebník Filip Topol. V roce 2008 do Rubínu jako umělecký šéf nastoupil dramatik Petr Kolečko s generačně spřízněnými režiséry*kami Danielou Špinar a Janem Fričem. Dramaturgie současného Rubínu pod vedením autorky a dramaturgyně Dagmar Fričové se orientuje především na vytváření autorských inscenací. Autory*kami textů pro inscenace jsou většinou sami režiséři*ky, nebo dramaturgové*gyně. Mezi spolupracovníky*ce A studia Rubín patří například Lucie Ferenzová, Ondřej Štefaňák, Eliška Balog, Barbara Herz, Jiří Ondra, Jan Frič, Jan Kačena nebo Jana Hauskrechtová a Andrijana Trpković. Vedle vytváření autorských inscenací probíhá v A studiu Rubín také dílna pro začínající autory*ky Autor*ka v domě a tematické diskuze. V roce 2020 a 21 A studio Rubín vytvářelo podcast Fade in Rubín. Od roku 2025 je pravidelnou platformou open call s názvem RubínLab, který je zaměřený na tvůrce*kyně do 35 let a jejich performativní projekty, které dosud nebyly uvedeny.