Jaroslava Pokorná / Avignonská inspirace
TELČ, Vstupní síň radnice a Galerie Šatlava, nám. Zachariáše z Hradce 10 / 17.srpna - 30. října
Kurátor: David Bartoň
Telčská výstava Avignonské inspirace nenápadně navazuje na autorčinu předchozí výstavu Pocta Picassovi uskutečněnou v Jihlavě v roce 2023. Picasso a hlavně jeho kubismus je autorce ze všech světových výtvarníků nejbližší. Občas se inspiruje nějakou skladbou barev, jindy portrétem, který přemění v zátiší, jindy zátiším, ze kterého Arcimboldovsky vytvoří portrét. A nejsou to žádné studené strojové repliky, jaké nám dokáže předvést umělá inteligence. Není to pouhé opakování zavedených postupů, ale troufám si prohlásit, že kubismus dál žije v jejím díle a že ona žije kubismem. Ale nejedná se o její jedinou výtvarnou polohu, její rozpětí je podstatně širší. Ale to uvidíme opět na dalších výstavách.
Jaroslava Pokorná se narodila v Počátkách. Kreslení a malování se věnuje od dětství, i když ne vždy tak intenzivně, jak by si přála. V letech 1996–2000 absolvovala Dálkovou uměleckou akademii při Střední umělecké škole grafické v Jihlavě. Absolvovala dvě malířská sympozia, vystavovala mnohokrát v Jihlavě, jednou ve Vídni a v celé řadě našich měst. Její obraz byl použit na obálku jedné básnické sbírky. Žije a maluje v Jihlavě a v Sedlejově. Výstavy Jarky Pokorné mají vždy charakter autobiografie. Svá malířská témata nikdy dopředu neplánuje. Využívá momentální inspirace, svých nálad, pocitů, zážitků a tvrdí, že kreslí a maluje automaticky. Nicméně musíme přiznat, že je obdařena výjimečným výtvarným talentem. (Ten byl anonymně oceňován už spolužáky během jejího dálkového studia na Střední grafické škole v Jihlavě. Právě její práce se zde často "ztrácely".) O svých obrazech autorka dopředu moc přemýšlet nemusí, aby i zcela banální téma silou svého talentu přetvořila na vynikající výtvarné dílo. Automatické a expresivní je autorčino malování a kreslení, pochybnosti a hledání a poznávání sebe samé před samotným procesem malby a po něm však tato malířka prožívá velmi intenzivně. Ono sousloví Umělec musí trpět zde autorka bezpochyby naplňuje. Na škole se nejvíc věnovala grafickým technikám v ateliéru profesora Vladimíra Netoličky. Přesto jí vždy nejvíce naplňovala technika malby, ve které dokáže nejvíc vyjádřit své expresivní pocity. Kvůli zmiňované expresivitě malby nejraději používá akrylové barvy. Akryl na rozdíl od olejových barev rychle schne, autorka používá silné štětce a pevnou podkladovou desku, sololit nebo případně překližku, nejradši má větší formáty. Pokud dělíme malíře na kreslíře a koloristy, v obrazech Jaroslavy Pokorné je jednoznačně nosná především kresba a barva je až na druhém místě. Maluje hlavně sama sebe a není důležité, zda kreslí a maluje figuru či květiny ve váze. Květiny se podobají postavám a vyjadřují jejich nálady, vázy mají široké ženské boky a nařasené sukně.
David Bartoň se narodil v Táboře. Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a Vysokou školu zemědělskou v Brně. Od roku 1989 žil na Českomoravské vrchovině. Pracoval jako zemědělský inženýr, skladník, hostinský, keramik. Od roku 1998 je výtvarníkem na volné noze a kurátorem desítek výstav jiných výtvarníků. V letech 1998-1999 spolupracoval s básníkem Jiřím Dědečkem a režisérem Zdeňkem Tycem na 25 dílech televizního pořadu "Cizí slovo poezie". V letech 2005-2010 vedl Městskou galerii v Telči. Své obrazy představil na devadesáti samostatných výstavách v České republice, Rakousku a Itálii. O jeho obrazech psali Jaromír Zemina, Ivan M. Jirous, Věra Jirousová, Jiří Tichý, Jiří Valoch, Milan Kozelka, Luigi Meucci Carlevaro. Maluje převážně krajinu Českomoravské vysočiny, oblast, kterou malíř Karel Valter označoval jako 3T (rámovaná městy Telč, Třešť a Třebíč). Menší část autorovi tvorby je figurální, inspirovaná lidmi z hospod a přáteli z undergroundu. Maluje olejovými barvami na sololit či plátno. Svými obrazy doprovodil v roce 2013 film Zdeňka Tyce "Jako nikdy", jež je příběhem umírajícího malíře, kterého ve filmu hraje Jiří Schmitzer. V roce 2018 byl účastníkem projektu konceptuální umělkyně Kateřiny Šedé "Normální život" v Českém Krumlově. Roku 2019 reprezentoval Kraj Vysočina na rezidenčním pobytu a výstavě v dolnorakouském Gross Siegharts (Kunstfabrik). Během virové pandemie v letech 2020-2021 namaloval soubor pláten s námětem Apuánských Alp či moře, které pak i v Itálii vystavoval. Žije a maluje v Praze, Telči a Pietrasantě.