René Hábl: RAGTIME

SLUŇÁKOV, HORKA NAD MORAVOU / 13. 4. - 12. 5. 

Pořádá Sluňákov ve spolupráci se studenty katedry dějin umění FF UP.

Kurátor: Barbora Kundračíková

René Hábl. Malba.

Výstava výtvarného díla malíře a pedagoga, který byl spojený s katedrou výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Na zmíněné katedře působil od září 2014, od července roku 2018 jako externí pedagog. V roce 2020 se chystal vrátit naplno, bohužel jeho plány zmařila těžká nemoc a k očekávanému návratu do ateliéru malby už nemohlo dojít. Na výstavě se podíleli studenti Univerzity Palackého Katedry dějin umění.

René Hábl patří do generace umělců, kteří prožili své studium na pražské Akademii výtvarných umění v období velkých společenských změn, kdy si škola hledala svou vlastní tvář. Stopy a ohlasy těchto "velkých metamorfóz" se staly základním motivem Háblovy malířské tvorby, pro niž je charakteristická procesuálnost, integrační a dezintegrační pohyb motivů, střídání malovaného a distančního rukopisu, a především intuitivní zrušení hranice mezi tzv. abstraktním výrazem a figurací. Nejstarší Háblovy práce z počátku 90. let mají východisko v krajině a prozrazují školení Františka Hodonského. Autor se v nich vyrovnával s modernistickou transpozicí krajinného prostoru do reduktivní polohy znaku a struktury. Postupně dochází u Hábla k zvnitřnění abstraktního výrazu a k postupnému odklonu od geometričnosti k organickému výrazu. Nastupuje také zvýšený zájem o barvu a její světelnost. Kompozice se nejprve stále více dramatizují a komplikují, aby posléze došlo k jejich barevnému projasnění a tvarovému zklidnění. Druhým zásadním zlomem v malbě Reného Hábla je rok 2001, kdy se v jeho obrazech poprvé objevuje pro autora typický motiv figury, nebo lépe řečeno "motiv odkazu k figuře", která se stává zástupným znakem pro jakoukoliv formu života, včetně "života technologie". Prostor obrazu je budován jako nestabilní a pulzující elastická rovina, která zlověstně mění barvu a deformuje antropologizující znaky – různě je stlačuje, natahuje, překrývá, přemazává, rozostřuje apod. Jako bychom se ocitli uprostřed umělého světa dat, který odkrývá a simuluje mechaniku dění v našem podvědomí a převádí ji do konstelací analogických vesmírným procesům (Micromegas). Velké v malém a malé ve velkém. Božstva a mýty přeložené do post-kybernetického jazyka, jehož syntaxe se teprve ustaluje.