Pozemšťanství jako filosofický problém

19.04.2026

15:00 / VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ

Nietzsche napsal: "jestliže pravda zvítězila, ptejme se, jaký mocný blud za ni bojoval". Pravdy jsou nebezpečné, dokud je od bludů, díky nimž zvítězily, neosvobodíme. Jaký mocný blud připravil půdu pro vítěznou pravdu 20. století – kult nekonečného ekonomického růstu na konečné planetě, který nás oslepuje, takže neumíme přijmout uděl pozemských bytostí? Nazvěme jej "blud emancipace člověka od všech svobodně nezvolených závislostí", který jako konstitutivní idea modernosti proměňuje technoekonomický růst v globální sílu, odcizující lidstvo jeho pozemskému domovu. "Stát se subjektem" je privilegovaný způsob, jak být člověkem, který je sice pouhou "třtinou v kosmu" (Pascal), ale třtinou "myslící". Bruno Latour vyzývá lidstvo k vědomému pozemšťanství, k návratu "zpět na zem". Ústava pozemšťanů musí být budována na deklaraci závislosti na (Z)zemi, časoprostorové určenosti našich životů, na neinstrumentální komunikaci s druhými živými bytostmi, která je domovem všeho smyslu, na vtělené pozemské existenci: ne cogito ergo sum (myslím tedy jsem), ale staré barokní corpus mortale habeo, ergo sum (mám smrtelné tělo). Jsou závislosti, které osvobozují.

Kdo je Václav Bělohradský