Kraj po okraj IV
ŘEVNICE, start v 10:00 od vlakového nádraží / 25.dubna
Kraj po okraj IV
Putování s grafickou skupinou Pres Nostres a hosty
Doprava vlastní nebo vlak S7 (OS8824) 9:16 Hlavní nádraží | 9:24 Smíchovské nádraží
Čtvrté putování Kraj po okraj s grafickou skupinou Pres Nostres tentokrát započneme v Řevnicích a půjdeme jednoduše do lesa. Nečeká nás jeden konkrétní cíl – cílem bude samotná cesta a pohyb v přírodě. Rádi bychom společně s vámi, kteří se k nám nově či znovu přidáte, prožili to, co popisuje Richard Long: "Mé kroky jsou značkou. Nohy mě nesou po celé zemi. Je to způsob, jak měřit svět. Vztahuji se ke svému vlastnímu tělu. To jsem já na světě."
Pres Nostres a Kraj po okraj
Při zakládání grafické skupiny Pres Nostres asi nikdo nemohl tušit, že spíše než bílé stěny galerií nás bude obklopovat zeleň a diskuse nepovedeme se sklenkou vína v ruce na vernisážích, ale s termoskou čaje při putování krajinou. Grafická skupina třikrát pod záštitou OPEN EDO podnikla klidné (mnohdy nesmělé) transformační happeningy Kraj po okraj. Ty byly založeny na přítomnosti a zážitku z ní, na pohybu v krajině a na vystoupení z komfortních zón během společného času a rozhovorů se spoluputujícími.
Putování se stala interdisciplinárními setkáními. Připojili se k nám mimo jiné Radan Haluzík (sociální antropolog), Vít Pokorný (filosof), Jiří Sádlo (biolog), Filip Zrno (spisovatel) a z výtvarníků Alžběta Kumstátová, Blanka Němcová, Libuše Vendlová, Martina Meletzká, Zdeněk Daněk, Milan Starý a Pavel Trnka. Rovněž individuální inspirace z putování se rozběhly různými směry – pro někoho byly podnětem ke čtení či studiu, pro jiného k výzkumným projektům a v neposlední řadě se staly vizuálním materiálem pro grafickou tvorbu.
Podrobné textové a obrazové výstupy můžete najít zde:
https://presnostres.art/putovani/
Samotná grafická skupina zatím vystavovala dvakrát. První výstava proběhla na podzim 2024 v Praze v komorní Galerii Pštrossova 23. Druhá proběhla na Vysočině v barokním kostele sv. Václava v Pacově, kde monumentální prostory zaplnila výstava, která byla otevřena na Den Země na jaře 2025.
Dvouleté spojení Bronislavy Bakule Malé, Evy Vápenkové, Jiřího Hanuše a Petra Kollára nepřináší třaskavé výstupy či hlučná gesta. Nabízí ztišené intervence, promyšlenou a poctivou práci, ke které se lze přimknout, pokud člověk cítí potřebu vydechnout si v této nevyzpytatelné době. Snad by se to dalo pojmenovat slow art.