Adam Kašpar / Mezi psem a vlkem
26.3.–30.4. / SLUŇÁKOV, HORKA NAD MORAVOU
Kurátorka: Barbora Kundračíková
Co to je, co v krajině přežívá, mizí-li konkrétní čas, místo či narativ? Co se to vynořuje z hlubin vědomí, přestává-li se příroda jevit jako pouhé okolí a stává se prostředím? A jaké archetypy si s sebou neseme, i když jim už dávno neříkáme jménem?
Adam Kašpar ve své tvorbě dlouhodobě reflektuje krajinný ekosystém – krajinu a přírodu a jejich vzájemné poměřování. Nyní nám otevírá prostor, v němž se obojí schází a ukazuje jako živá, neklidná struktura nadaná vlastní pamětí a představami. Jeho malba odráží hlubší zkušenost s přirozeným světem jako s autonomním organismem či polem napětí. To, co se na první pohled může jevit jako detail zemského povrchu, vegetace či geologické vrstvy, v sobě zároveň nese hluboce psychologický a symbolický rozměr.
Diskusi určená intervence do sluňákovské mozaiky Ekologických dní ukazuje zřetelný posun malíře do nové tvůrčí fáze. Vedle dřívějšího soustředění se na krajinu a její přírodní, geologickou či biologickou paměť se stále výrazněji prosazuje zájem o archetyp, symbol a hlubší obrazové vrstvy, které přesahují přirozený svět. Kašparova práce se tak otevírá naléhavějšímu psychologickému či dokonce mytologickému čtení. Obraz přestává být záznamem pozorovaného, stává se prostorem vnitřní transformace – vizuální sondou do oblastí, které jsou zároveň pradávné i velmi současné, osobní i sdílené. Do pole pozorování vstupuje nový prvek – rozpoznatelná figura, mytologický narativ, legenda. V postavě hada či draka se živě setkává přitažlivost s ohrožením, pradávná imaginace s nepojmenovatelnou úzkostí, řád s chaosem. Malba tak vede diváka k intenzivnímu prožitku světa, který není harmonický ani stabilní, ale proměnlivý, mnohovrstevnatý a vnitřně rozrušený, přičemž právě v tomto napětí spočívá jeho (i její) síla. Důležitou roli přirozeně hraje sama výstavba obrazu. Bylo by málo jeho ornamentální rastr, rytmizovaný povrch, geometrizující strukturu i taktilnost chápat jen jako vizuální efekt – je to sám význam, na co se díváme. Obraz je "místem" střetu. Krajina, dříve tak jasně patrná a pevně usazená v kramflecích empirického poznávání, přestává být pouhou scenérií a stává se procesem — něčím, co se před očima utváří, skládá, rozpadá a znovu proměňuje.
V hodině mezi psem a vlkem se Adam Kašpar pokouší transformovat vlastní rukopis, vlastní přístup ke světu, sebe sama. Je to umělecky a lidsky věrohodné? Co nás to učí a k čemu nás to vyzývá? Velkorysost jeho gesta volá po velkorysé, otevřené a kritické reflexi.
Adam Kašpar je absolvent Akademie výtvarných umění a častý frekventant místních i zahraničních přehlídek současného umění, patří k výrazným osobnostem středoevropské malby. V jeho tvorbě hrál vždy zásadní roli přirozený svět, chápán nikoli jako idylický motiv, ale jako komplexní prostor paměti, strukturace a procesnosti. Jeho obrazy vznikají s mimořádnou soustředěností a precizností a propojují zkušenost přímého pozorování s citlivostí k materiálním i inteligibilním vrstvám skutečnosti. Proměna, jíž v posledních letech prochází, dává zaznít obecnější, existenciální zkušenosti člověka – ne už jako pozorovatele dramatických dějů v okolitém světě, ale v sobě.
Barbora Kundračíková je historička umění a kurátorka. Působí na Katedře dějin umění Univerzity Palackého v Olomouci (od roku 2021) a v Muzeu umění Olomouc–Středoevropském fóru (od roku 2012). Mezi oblasti jejího zájmu patří současné umění, metodologie dějin umění a analytické přístupy k estetice, specificky rozvíjené ve středoevropské geografické oblasti.
Výstavu doprovodí diskuse a komentovaná prohlídka v sobotu 25. dubna v 17 hodin na Sluňákově.