Adam Kašpar je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér malířství IV profesora Martina Mainera). 

Jeho tvorba byla dlouhodobě spojena s realistickou krajinomalbou, s důrazem na pozorování, kontinuitu místa a zdrženlivý vztah k subjektivitě. Krajina u něj fungovala jako stabilní rámec–prostor, v němž bylo možné udržet odstup, řád a čitelnost světa. Projekt představuje výrazný a silně kontroverzní zlom v této pozici. Namísto krajiny vstupuje do popředí tělo–nikoli však jako individuální, psychologický subjekt, ale jako problematická, ambivalentní hmota. Kašpar se obrací k mytologickým figurám, zabíjí pomyslného hada či draka, noří se do praoceánu. O návrat k "přirozenosti" se ale nejedná. Naopak, jde o důkaz fatální odcizenosti, připomínku nevratného zlomu mezi vědomím a světem. Mytologie zde není narativem původu, ale jazykem krize. 

Nová poloha Kašparovy práce je překvapivě tělesná a zároveň zneklidňující. Ornamentální struktury, rastry a opakující se vzory připomínají kůži, šupiny či sedimenty, avšak bez slibu ochrany nebo řádu. Tělo zde není útočištěm, ale místem napětí. To, co dříve fungovalo jako krajina–distancovaný prostor projekce–se nyní stahuje do tělesné blízkosti, která je naléhavá a obtížně snesitelná.

BESEDA / 19. 4. 2026
Mezi psem a vlkem