Ministerský potlach
LIBOR AMBROZEK, RUT BÍZKOVÁ, LADISLAV MIKO, EVA VOLFOVÁ / 17:00
moderuje: Jiří Guth
Jak se proměňuje vztah lidí a přírody v době velkých transformací ve společnosti a v neustálých proměnách přírody.
Dochází vzhledem k tomu ke změnám v obsahu práce na Ministerstvu životního prostředí?
Existuje nějaké napětí mezi přístupy k ochraně přírody tradičními a snažícími se o nové pojetí?
Jakými nejdůležitějšími proměnami prošlo samotné ministerstvo od roku 1989?
Co by se dalo označit za úspěch vládní politiky v environmentální oblasti a co naopak neustále prohráváme. Proč je ministerstvo životního prostředí v době klimatické krize, období sucha, ohrožení biodiverzity, stále poměrně slabým ministerstvem?
Jaká je role Zelené dohody v současném světě?
Dorazil na ministerstvo pojem antropocén jako symbol zásadní proměny světa?
Jaká by měla být role ministerstva, jak je to s politikou na MŽP, s depolitizací, aktivismem, využitím faktů a s kvalifikací a stabilitou aparátu při změnách v režimu státní služby.
Jaká je
kvalita osvěty veřejnosti v ekologických otázkách, využívá dobře
ministerstvo v práci s veřejností služeb sítě návštěvnických center a
středisek environmentálního vzdělávání?
Účast přislíbili:
Ladislav Miko, přírodovědec, odborník v oblasti ochrany životního prostředí, půdní biolog a ekolog. Od května do listopadu 2009 byl ministrem životního prostředí České republiky ve Fischerově vládě, od roku 2017 byl místopředsedou a od roku 2021 je 1. místopředsedou strany LES. Patří mezi nejvýše postavené Čechy v administrativě Evropské unie – od roku 2005 působil v Generálním ředitelství pro životní prostředí Evropské komise, jako ředitel odboru pro ochranu přírodních zdrojů a biodiverzity a v letech 2011 až 2017 působil jako zástupce generálního ředitele Generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele. Od začátku roku 2018 byl jmenován vedoucím Zastoupení Evropské komise na Slovensku.
Libor Ambrozek se celý život věnuje ochraně přírody ve všech podobách. Vystudoval botaniku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, poté působil jako přírodovědec Masarykova muzea v Hodoníně a na odboru životního prostředí Okresního úřadu tamtéž. Několik období byl členem Poslanecké sněmovny PČR a v letech 2002-2006 ministrem životního prostředí. Posledních 10 let pracuje v AOPK ČR jako vedoucí oddělení péče o přírodu a krajinu CHKO Bílé Karpaty. Začátkem roku 2022 se vrátil i na MŽP v roli poradce ministra. Od roku 2000 je, pochopitelně s ministerskou přestávkou, předsedou Českého svazu ochránců přírody.
Rut Bízková vystudovala radiochemii na VŠCHT v Praze, v tomto oboru pracovala v ÚJV Řež do roku 1989. Po revoluci prošla řadou funkcí ve státní správě – od referentky po ministryni na MŽP, byla poradkyní náměstka ministra pro energetiku, hutnictví a stavebnictví, poradkyní premiéra, předsedkyní Technologické agentury ČR, ředitelkou Středočeského inovačního centra. Zabývá se SMART řešeními a podporou výzkumu pro rozvoj veřejného sektoru, celý život zejména ve vztahu k energetice a ochraně životního prostředí. Je spoluautorkou řady národních a dalších strategií, naposledy výzvy Výboru regionů EU vůči Evropské komisi a Evropskému parlamentu na podporu inovativního rozvoje rurálních oblastí. Prosazuje digitalizaci veřejných služeb, výzkum ve veřejném zájmu a posílení významu aplikovaného společenskovědního výzkumu pro rozvoj společnosti. Dlouhodobě se věnuje podpoře vyrovnávání příležitostí pro ženy a muže.
Eva Volfová promovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze v oboru ochrana životního prostředí. Podnikala v oboru ochrany přírody při mapování biotopů, přípravách sítě Natura 2000. Od roku 2005 do 2021 pak jako zpracovatelka autorizovaných posudků (naturové, biologické hodnocení) a soudně znaleckých posudků, terénních průzkumů a odborných studií. Na České zemědělské univerzitě v Praze se věnuje projektům na ochranu řeky Labe. V Plzeňském kraji je odbornou poradkyní náměstka pro životní prostředí, zemědělství, regionální rozvoj a evropské záležitosti, vedoucí Expertní skupiny pro životní prostředí, členka výboru životního prostředí. Dlouhodobě spolupracuje s nevládními organizacemi (Ametyst, Česká botanická společnost, Česká společnost ornitologická). Mezi lety 2011 a 2021 se věnovala mezinárodnímu projektu Zelený pás. Od roku 2011 je soudní znalkyní v oboru Ochrana přírody, specializace: Natura 2000, mapování biotopů a navrhování lokalit.
Jiří Guth je původním vzděláním geobotanik. Posléze působil jako (eko-)pedagog (Nadace Šípek, Jihočeská univerzita) a publicista (Deník Referendum, Kulturní noviny aj.). Na přelomu století na Ministerstvu životního prostředí se jako ředitel odboru posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) podílel na přípravě nového zákona o EIA. Po jeho schválení koordinoval mapování biotopů pro soustavu Natura 2000. S přípravou této soustavy posléze pomáhal mj. v Chorvatsku. Věnoval se také rozvoji tzv. periferního venkova a sociálního podnikání v ČR. Je členem mnoha environmentálních i kulturních spolků a několika družstev. V letech 2014-2017 pracoval na magistrátu hlavního města Prahy a od roku 2018 opět na Ministerstvu životního prostředí, tentokrát v oblasti podpory výzkumu, vývoje a inovací.
V jednání: Libor Ambrozek, Martin Bursík.