Poutě krajinou
KNIHOVNA KARLA DVOŘÁČKA, Vyškov / 5. dubna / 17:00
Nádražní 124/4, 682 01 Vyškov 1-Město.
Petr Čermáček, Josef Kroutvor, Miloš Doležal, Radek Štěpánek, Jan Hanák a na klavír zahraje Dalimil Ševčík.
Beseda moderovaná Pavlem Klvačem a vybranými autory "Poutě krajinou".
Na sklonku minulého roku vyšlo tematické číslo časopisu Veronica "Poutě krajinou". Editor Pavel Klvač říká, že poutníkova stezka života vede také literárními texty. "Metafora světa jako knihy nás náležitě utvrzuje v pocitu, že prostor kolem nás nese význam a že každá krajina vypráví příběh, čímž aktu čtení dodává sílu dešifrovat nejen slova na stránce, nýbrž svět sám. Svět a text, cestování a čtení, to jsou souběžné obrazy, které lze v imaginaci snadno vyvolat." (Alberto Manguel). Zkušenost putování krajinou a životem a zkušenost čtení se zrcadlí v sobě navzájem. Putování je v jistém smyslu synonymem bytí. "Jsou cesty kamenů a květů / v nich návrat – nevíme, kam jdeme. / Jsou oči. Pohledy tmou němé. / Byli a nebyli, a jsme tu." (Bohuslav Reynek).
Autoři tematického čísla časopisu Veronica jsou: vedle vystupujících: Jiří Peňás, Sarah Haváčová, Ondřej Herzán, Petr Čermáček, Markéta Pilátová, Michal Bartoš, Martin Nawrath, Jiří Chemlon Glonek, Pavel Konečný, Stanislav Hausvater.
Miloš Doležal je český básník, spisovatel a publicista. Je bývalým redaktorem Perspektiv a Českého rozhlasu Praha. Je autorem a spoluautorem řady rozhlasových pořadů a dokumentů zabývajících se druhou světovou válkou a komunistickým terorem v Československu. Připravil k vydání memoáry Antonína Bradny "Zaradoval jsem se". Jeho biografie "Jako bychom dnes zemřít měli", pojednávající o životě a smrti faráře Josefa Toufara, získala v anketě Lidových novin v roce 2012 ocenění Kniha roku. Napsal také knihu "Čurda z hlíny: Tři dokumentární povídky z protektorátu", knihy rozhovorů "Cesty božím (ne)časem", "Prosil jsem a přiletěla moucha", "Proti zlému krompáč a lopata" a řadu básnických sbírek, například "Podivice", "Obec", "Les". Aktuálně vyšla jeho sbírka "Jana bude brzy sbírat lipový květ", která vyšla u příležitosti nedožitých pětapadesátin Jany Frankové Doležalové, herečky a vedoucí Dismanova rozhlasového dětského souboru. Byla básníkovou ženou.
Josef Kroutvor je český esejista, historik umění, básník a prozaik. Věnuje se zejména dějinám plakátu, umělecké fotografie, designu, architektury a sociologii kultury. Josef Kroutvor začal publikovat koncem 60. let časopisech, které byly po roce 1969 zrušeny (Sešity, Host do domu). Přispíval do časopisů Umělecká řemesla, Typografie, Film a doba a do exilových Listů a Svědectví. Své eseje vydával doma v samizdatu pod kafkovským pseudonymem "Josef K". Kromě jiných prací mu v roce 1990 vyšla sbírka esejů Potíže s dějinami. Je to první kniha, která se od dob Milana Kundery hlouběji zamýšlí nad problematikou střední Evropy, resp. Československa. Výrazný ekologický rozměr má jeho kniha "Klobouk, kniha a hůl", shromažďující texty o putování českých (i zahraničních) básníků a spisovatelů a o geografii míst, s nimiž daní tvůrci spojili svůj život a dílo. V tomto smyslu jsou velmi zajímavé i jeho knížky "Živly" a "Lesní eseje". "Mé myšlenky se toulají tam někde za Paulinou / Kde stojí mohyly lesních mravenců / Kde se cesty a stezky splétají s kořeny stromů / Kde šumí les, prameny a vítr v povětří / A kde se ticho střádá jako poklad" ....
Radek Štěpánek je básník, redaktor, rybář. Narodil se v Prachaticích. Vystudoval mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně, později magisterský obor Humanitní environmentalistika tamtéž. Vydal osm básnických knih. Spolu s Vojtěchem Kučerou pořádá od roku 2011 setkání básníků v Netolicích a na zámku Kratochvíle nazvané Děkujeme za vaše básně. Pracuje v oddělení propagace brněnského nakladatelství Host. Debutoval sbírkou básní "Soudný Potok" (2010), následně vydal "Přeletět moře nad Bezdreví" (2012), "Krajky Pagu" (2013), "Rám pro pavoučí síť" (2016), "Eroze" (2018), "Hic sunt homines" (2018), "Tání" (2019), "Velké obcování" (2020). Pokud lze mluvit o současné české environmentální poezii, je jejím zakladatelem a ústřední postavou.
Jan Hanák je farářem malého venkovského společenství na jižní Hané a dokumentarista. Studoval teologii, žurnalistiku a sociologii. Těžiště jeho tvorby spočívá v dokumentu, ale natočil i několik publicistických cyklů (například seriál dialogu vědy, mystiky a umění Tančící skály s knězem a biologem Markem Orko Váchou). Spolupracoval jako scénárista s režisérem Otakárem Maria Schmidtem. Po svém dokumentárním debutu "Oko bez světla se nepotěší" natočil "Ostrov Jura", s podtitulem "O těžkém životě vizionářů a těžkém životě s nimi", o ojedinělém projektu mladého sedláka snažícího se pojmenovat ekologický a s tím spojený společenský a duchovní rozklad jižní Hané skrz analogický příběh Velikonočního ostrova v jižním Tichomoří. V autorském týmu připravil pro Českou televizi třináctidílný dokumentární projekt Zakázaný Bůh, seriál příběhů z minulého totalitního období. V rozhlasové tvorbě prozatím nejvíc zaujal dokumentem "Diptych", v němž doprovází mladého muže jeho umíráním a smrtí. Spolupracoval rovněž na několika divadelních inscenacích, například s režisérem J. A. Pitínským. Byl rozhlasovým moderátorem, v divadle Husa na provázku moderoval debaty Kabinet Havel, Husa Klub, Café Republika, Café Revoluce, moderuje debaty Institutu Paměti národa. Dotýká se i hudební tvorby, ponejvíce vlivem skladatele Jiřího Miroslava Procházky, v roli režiséra či libretisty. Vyučuje audiožurnalistiku a audio/audiovizuální dokument na Katedře mediálních studií a žurnalistiky FSS MUNI v Brně. S dokumentaristkou Martinou Pouchlou a ve spolupráci s Centrem experimentálního divadla vytvořili jeden školní kurz jako otevřený veřejnosti a vzniklo tak AudioCafé, pravidelné zvukové večery v divadelní kavárně se soustředěným poslechem audiodokumentů a následnou debatou s přítomnými autory. Snaží se být občansky aktivní, patří například k myšlenkovým tvůrcům brněnské Poutě smíření.
Pavel Klvač je ředitelem knihovny. Od narození žije v Drnovicích. Duše mnoha nevšedních nápadů a setkání, sociolog, regionální publicista, dárce medu a dalších dobrot. Vystudoval sociologii na MU v Brně. Byl odborným asistentem na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií MU Brno u profesorky Hany Librové, pracoval v Zooparku Vyškov. Je zakladatelem a předsedou občanského sdružení Drnka, předsedou redakční rady časopisu Veronica, členem redakční rady časopisů Sociální studia a Biograf, členem vědecké redakce AntropoEdice, členem Muzejního spolku Vyškov a Akademické společnosti Aloise Musila. Účastnil se badatelských pobytů: výzkum životního způsobu obyvatel českých vesnic v Banátu (Rumunsko), expertní mise na ostrov Sokotra (Jemenská republika), výzkumného týmu pralesních rezervací na Podkarpatské Rusi (Ukrajina). Je autorem a spoluautorem řady knih a sborníků, například Krajina za humny, Lidé na venkově, Příroda a krajina v okolí Svaté Heleny, Pospolitosti nikdy dosti, Člověk, krajina, krajinný ráz, Člověk a les, Tak bévalo za stara. Uspořádal také výstavy fotografií a ochotnicky hrál v několika divadelních hrách. Na pozvánce na jeho přednášku bylo možno číst: "sociolog, kavárenský dobrodruh a regionální buditel, který století zaspal." To není ale pravda, a přece je to celý Pavel.
Petr Čermáček je český básník a výtvarník. Patří do okruhu autorů časopisu Weles, byl i šéfredaktorem. Publikoval též v časopisech Psí víno, A2, Host do domu, Literární noviny, Souvislosti, Magazín Uni, Kontexty, Rozrazil, Kavárna A.F.F.A aj. Texty mu vyšly i ve slovinském časopise Apokalipsa a v polském časopise Arkadia. V letech 2008 a 2012 byl nominován na Drážďanskou cenu lyriky. V roce 2011 ho Česká televize zařadila do seriálu Česko jedna báseň. Autoři Panoramatu české literatury po roce 1989 jeho poezii charakterizovali slovy: "V raných sbírkách se jeho pohled upínal k horizontům a přesahům vezdejšího světa, měl blízko ke spirituální poezii. V další své tvorbě často ohledával prostory každodennosti, rozkrýval historii všedních obrazů i událostí, zachycoval obyčejné věci a odhaloval jejich skryté významy.
Knihovna Karla Dvořáčka Vyškov (Nádražní 124/4, 68201 Vyškov-Město). Když v roce 1864 vznikal ve Vyškově čtenářsko-zpěvácký spolek Haná, jehož prvním počinem bylo rovněž založení knihovny a čítárny, a když o prázdninách roku 1896 zřizuje Feriální (později akademický) klub, složený ze studentů zejména pražské univerzity ovlivněných Masarykovými myšlenkami, veřejnou knihovnu, do níž jsou posléze začleněny i všechny spolkové knihovny, sotva kdo tušil, že nastávající veřejná, vlastně už tehdy i městská knihovna začíná dlouhou anabázi po různých budovách ve městě a že to bude trvat 107 let, než nalezne své trvalé a důstojné místo. Vlastně se po složitých peripetiích vrátí do míst, kde byly kdysi její počátky. Ke knihovně totiž náležela i veřejná čítárna sídlící ve spolkových místnostech Hané v Besedním domě, který se stává od roku 1886 centrem kulturního dění ve městě. O naplnění potřeb knihovního zákona z r. 1919 se zasloužil zejména Vojtěch Procházka, profesor zdejšího gymnázia, ten později zakládá i obvodovou knihovnu určenou pro české čtenáře v obcích německého jazykového ostrůvku. Vyškovská knihovna už tehdy přesáhla svou pouze městskou působnost, později se stala okresní a od té doby je neustále knihovnu s regionální působností.